HISTORIE Díl č.8

OSMDESÁTÁ LÉTA

Na počátku osmdesátých let bylo materiální vybaveni sboru na dobré úrovni. Patřilo k ni především  požární vozidlo ROBUR, motorová přívěsná stříkačka, byl zakoupen i kompletní přiměšovač a pračka na hadice.
Stále palčivějším problémem se však stávala nutnost výstavby nové požární zbrojnice, zejména proto, že ve stávající budově uskladnil MNV stavební materiál. Auto a stříkačky byly zatím uloženy v objektu JZD.
V roce 1984 zahájil svou činnost také kolektiv dorostenců, kteří tak pokračovali ve své práci, zahájené v kroužku mladých požárníků. Hned se zúčastňovali i soutěží, kde často předčili i mužské družstva.
K podstatné změně ve vedeni organizace došlo v roce 1986. Novým předsedou se stal František Fatrla, dříve vedoucí kolektivu mladých požárníků.

HISTORIE Díl č.7

ÚSPĚCHY I NEÚSPĚCHY

Další období začalo v roce 1974 volbou nového výboru místní jednoty. Nejvýznamnější změna se odehrála na postu předsedy, kterým byl  zvolen Vladimír Obůrka. V tomto roce měl sbor 42 členů.
Pokračovalo se v tradiční činnosti, k niž patřily i pravidelné květnové Dny otevřených dveří požárních zbrojnic. Pochlubit se mohli naši hasiči hned v roce 1975, kdy obdrželi konečné novou motorovou stříkačku PPS-12R s kompletním vybavením. Starý stroj, o který naši předchůdci svedli ve třicátých Ietech urputný boj, tak mohl konečně přejít opravdu do historie.
Cvičení s novým strojem dodalo elán, a tak v okrskové soutěži v r. 1976 naše družstvo na domácí půdě (hřiště Sokola na Oboře) zvítězilo a postoupilo do okresního kola. Když se v roce 1978 podařilo získat tři roky staré požární vozidlo – nákladní auto zn. ROBUR – dalo se konstatovat, že materiální vybaveni sboru je velmi dobré. Zároveň se však stále otevřeněji mluví o nové požární zbrojnici. I když se ještě v roce 1979 podařilo dát budovu i výstroj díky obětavé prácí členů do takového stavu, že se jednota umístila jako první v okrsku, je jasné, že stará budova dlouho vyhovovat náročným podmínkám nemůže.

HISTORIE Díl č.7

ÚSPĚCHY I NEÚSPĚCHY

Další období začalo v roce 1974 volbou nového výboru místní jednoty. Nejvýznamnější změna se odehrála na postu předsedy, kterým byl  zvolen Vladimír Obůrka. V tomto roce měl sbor 42 členů.
Pokračovalo se v tradiční činnosti, k niž patřily i pravidelné květnové Dny otevřených dveří požárních zbrojnic. Pochlubit se mohli naši hasiči hned v roce 1975, kdy obdrželi konečné novou motorovou stříkačku PPS-12R s kompletním vybavením. Starý stroj, o který naši předchůdci svedli ve třicátých Ietech urputný boj, tak mohl konečně přejít opravdu do historie.
Cvičení s novým strojem dodalo elán, a tak v okrskové soutěži v r. 1976 naše družstvo na domácí půdě (hřiště Sokola na Oboře) zvítězilo a postoupilo do okresního kola. Když se v roce 1978 podařilo získat tři roky staré požární vozidlo – nákladní auto zn. ROBUR – dalo se konstatovat, že materiální vybaveni sboru je velmi dobré. Zároveň se však stále otevřeněji mluví o nové požární zbrojnici. I když se ještě v roce 1979 podařilo dát budovu i výstroj díky obětavé prácí členů do takového stavu, že se jednota umístila jako první v okrsku, je jasné, že stará budova dlouho vyhovovat náročným podmínkám nemůže.

HISTORIE Díl č.7

ÚSPĚCHY I NEÚSPĚCHY

Další období začalo v roce 1974 volbou nového výboru místní jednoty. Nejvýznamnější změna se odehrála na postu předsedy, kterým byl  zvolen Vladimír Obůrka. V tomto roce měl sbor 42 členů.
Pokračovalo se v tradiční činnosti, k niž patřily i pravidelné květnové Dny otevřených dveří požárních zbrojnic. Pochlubit se mohli naši hasiči hned v roce 1975, kdy obdrželi konečné novou motorovou stříkačku PPS-12R s kompletním vybavením. Starý stroj, o který naši předchůdci svedli ve třicátých Ietech urputný boj, tak mohl konečně přejít opravdu do historie.
Cvičení s novým strojem dodalo elán, a tak v okrskové soutěži v r. 1976 naše družstvo na domácí půdě (hřiště Sokola na Oboře) zvítězilo a postoupilo do okresního kola. Když se v roce 1978 podařilo získat tři roky staré požární vozidlo – nákladní auto zn. ROBUR – dalo se konstatovat, že materiální vybaveni sboru je velmi dobré. Zároveň se však stále otevřeněji mluví o nové požární zbrojnici. I když se ještě v roce 1979 podařilo dát budovu i výstroj díky obětavé prácí členů do takového stavu, že se jednota umístila jako první v okrsku, je jasné, že stará budova dlouho vyhovovat náročným podmínkám nemůže.

HISTORIE Díl č.6

ZA OMLAZENÍ SBORU

Na konci padesátých a počátku šedesátých let členové pokračovali v předcházející činnosti. K tomuto období patří mimo jiné i každoroční stovky brigádních hodin, odpracovaných při úklidu a údržbě obce, požární zbrojnice a okolí. V roce 1956 byly například postaveny sušáky na hadice, doplňovala se vystroj a hasičský materiál.
Také se naši hasiči zúčastňovali pravidelně okrskových soutěží, které také v některých letech sami pořádali. Většinou se umísťovali na 2. – 3. místě, v roce 1958 skončili sedmí v okresním kole.
Vybaveni a akceschopnost sboru se zlepšily v roce 1963, kdy prostřednictvím Okresní inspekce PO v Třebíči bylo získáno nákladní vozidlo značky GARANT.
V roce 1968 došlo v požární ochraně k další organizační změně, která se však místních jednot příliš nedotkla. Vzhledem k federalizaci státu stali jsme se členy Českého svazu požární ochrany; byly také vydány nové členské průkazy.
Aby konečně přibylo více aktivních členů a dalo se vytvořit požární družstvo v JZD, připravil výbor v roce 1973 opravdovou náborovou akci. Byla úspěšná a výsledek: 9 nových členů z řad družstevníků. Drtivá většina zůstala ve sboru až do dneška a mnozí z nich patřili a patří mezi nejplatnější. Navíc tato akce položila základ k dobré spolupráci mezi hasiči a zemědělským družstvem, které trvá až do současné doby.

HISTORIE Díl č.6

ZA OMLAZENÍ SBORU

Na konci padesátých a počátku šedesátých let členové pokračovali v předcházející činnosti. K tomuto období patří mimo jiné i každoroční stovky brigádních hodin, odpracovaných při úklidu a údržbě obce, požární zbrojnice a okolí. V roce 1956 byly například postaveny sušáky na hadice, doplňovala se vystroj a hasičský materiál.
Také se naši hasiči zúčastňovali pravidelně okrskových soutěží, které také v některých letech sami pořádali. Většinou se umísťovali na 2. – 3. místě, v roce 1958 skončili sedmí v okresním kole.
Vybaveni a akceschopnost sboru se zlepšily v roce 1963, kdy prostřednictvím Okresní inspekce PO v Třebíči bylo získáno nákladní vozidlo značky GARANT.
V roce 1968 došlo v požární ochraně k další organizační změně, která se však místních jednot příliš nedotkla. Vzhledem k federalizaci státu stali jsme se členy Českého svazu požární ochrany; byly také vydány nové členské průkazy.
Aby konečně přibylo více aktivních členů a dalo se vytvořit požární družstvo v JZD, připravil výbor v roce 1973 opravdovou náborovou akci. Byla úspěšná a výsledek: 9 nových členů z řad družstevníků. Drtivá většina zůstala ve sboru až do dneška a mnozí z nich patřili a patří mezi nejplatnější. Navíc tato akce položila základ k dobré spolupráci mezi hasiči a zemědělským družstvem, které trvá až do současné doby.

HISTORIE Díl č.6

ZA OMLAZENÍ SBORU

Na konci padesátých a počátku šedesátých let členové pokračovali v předcházející činnosti. K tomuto období patří mimo jiné i každoroční stovky brigádních hodin, odpracovaných při úklidu a údržbě obce, požární zbrojnice a okolí. V roce 1956 byly například postaveny sušáky na hadice, doplňovala se vystroj a hasičský materiál.
Také se naši hasiči zúčastňovali pravidelně okrskových soutěží, které také v některých letech sami pořádali. Většinou se umísťovali na 2. – 3. místě, v roce 1958 skončili sedmí v okresním kole.
Vybaveni a akceschopnost sboru se zlepšily v roce 1963, kdy prostřednictvím Okresní inspekce PO v Třebíči bylo získáno nákladní vozidlo značky GARANT.
V roce 1968 došlo v požární ochraně k další organizační změně, která se však místních jednot příliš nedotkla. Vzhledem k federalizaci státu stali jsme se členy Českého svazu požární ochrany; byly také vydány nové členské průkazy.
Aby konečně přibylo více aktivních členů a dalo se vytvořit požární družstvo v JZD, připravil výbor v roce 1973 opravdovou náborovou akci. Byla úspěšná a výsledek: 9 nových členů z řad družstevníků. Drtivá většina zůstala ve sboru až do dneška a mnozí z nich patřili a patří mezi nejplatnější. Navíc tato akce položila základ k dobré spolupráci mezi hasiči a zemědělským družstvem, které trvá až do současné doby.

HISTORIE Díl č.5

DESETILETÍ ZMĚN

Prvních deset let po skončeni války přineslo výrazné společenské změny, které se odrazily také ve sboru dobrovolných hasičů. Hned dvakrát se změnil název: v roce 1951 byla ustavena Místní jednota Československého svazu hasičstva a v roce 1953 se z hasičů stali požárnici. Často se měnil také výbor. Z funkcionářů tohoto období je třeba připomenout alespoň učitele Jana Zabloudila, který se ve funkci jednatele stal na dlouhou dobu duši společenské činnosti jednoty a Jana Marečka, který jako velitel pozdvihl především kvalitu výcviku. Jan Šindelář ve funkci vzdělavatele dlouhou dobu vedl ochotnické divadlo, a to nejen za pomoci členů – požárníků.
Dlouhou dobu usilovali hasiči o koupi nákladního auta, teprve však v roce 1952 bylo pořízeno starší vozidlo, na které kromě MNV a KNV přispělo i krajské velitelství.

V roce 1949 se při požáru v domě čp. 32 (u Františka Suchny) rychlým zásahem podařilo zabránit rozšířeni ohně na blízké objekty, za což obdržel sbor pochvalné uznání předsedy ONV.

V roce 1955 má naše organizace již 40 členu (oproti 23 v roce 1950).

HISTORIE Díl č.5

DESETILETÍ ZMĚN

Prvních deset let po skončeni války přineslo výrazné společenské změny, které se odrazily také ve sboru dobrovolných hasičů. Hned dvakrát se změnil název: v roce 1951 byla ustavena Místní jednota Československého svazu hasičstva a v roce 1953 se z hasičů stali požárnici. Často se měnil také výbor. Z funkcionářů tohoto období je třeba připomenout alespoň učitele Jana Zabloudila, který se ve funkci jednatele stal na dlouhou dobu duši společenské činnosti jednoty a Jana Marečka, který jako velitel pozdvihl především kvalitu výcviku. Jan Šindelář ve funkci vzdělavatele dlouhou dobu vedl ochotnické divadlo, a to nejen za pomoci členů – požárníků.
Dlouhou dobu usilovali hasiči o koupi nákladního auta, teprve však v roce 1952 bylo pořízeno starší vozidlo, na které kromě MNV a KNV přispělo i krajské velitelství.

V roce 1949 se při požáru v domě čp. 32 (u Františka Suchny) rychlým zásahem podařilo zabránit rozšířeni ohně na blízké objekty, za což obdržel sbor pochvalné uznání předsedy ONV.

V roce 1955 má naše organizace již 40 členu (oproti 23 v roce 1950).

HISTORIE Díl č.5

DESETILETÍ ZMĚN

Prvních deset let po skončeni války přineslo výrazné společenské změny, které se odrazily také ve sboru dobrovolných hasičů. Hned dvakrát se změnil název: v roce 1951 byla ustavena Místní jednota Československého svazu hasičstva a v roce 1953 se z hasičů stali požárnici. Často se měnil také výbor. Z funkcionářů tohoto období je třeba připomenout alespoň učitele Jana Zabloudila, který se ve funkci jednatele stal na dlouhou dobu duši společenské činnosti jednoty a Jana Marečka, který jako velitel pozdvihl především kvalitu výcviku. Jan Šindelář ve funkci vzdělavatele dlouhou dobu vedl ochotnické divadlo, a to nejen za pomoci členů – požárníků.
Dlouhou dobu usilovali hasiči o koupi nákladního auta, teprve však v roce 1952 bylo pořízeno starší vozidlo, na které kromě MNV a KNV přispělo i krajské velitelství.

V roce 1949 se při požáru v domě čp. 32 (u Františka Suchny) rychlým zásahem podařilo zabránit rozšířeni ohně na blízké objekty, za což obdržel sbor pochvalné uznání předsedy ONV.

V roce 1955 má naše organizace již 40 členu (oproti 23 v roce 1950).