HISTORIE Díl č.11

Jednou ze stěžejních částí činnosti SDH Předín byla a doposud je účast našich členů na soutěžních kláních v požárním sportu. Požárnímu sportu – zhruba tak, jak ho známe dnes – se v našem sboru věnovalo několik generací, každá různě intenzivně a každá s různými výsledky. Základy té poslední vznikaly během roku 2003. V tu dobu se sešli kamarádi kolem současného velitele sboru Vlasty Honse a založili mužské sportovní družstvo SDH Předín. Během zimy 2003/2004 bylo již zřejmé, že nepůjde pouze o krátkodobou vlnu zájmu, ale že družstvo bude mít vyšší ambice a k jejich naplnění povede dlouhá a složitá cesta. Do sezony 2004 družstvo nastoupilo s mírně obměněnou sestavou a s obrovským zápalem. Stabilními členy tohoto družstva byli Petr Rjabinčák, Jirka Ozorák, Jirka Ježek, Vlasta Hons, David Novák, Tomáš Veleba a Standa Augustin. Vzhledem k tomu, že v té době již nebylo možné očekávat rozumné výsledky na soutěžích při použití běžného „zásahového“ hasičského vybavení, bylo nutné nastřádat peníze a pořídit vybavení speciálně určené pro soutěže v požárním sportu. To se povedlo především díky podpoře celého sboru (hlavně jeho starosty pana Běhounka) a starosty obce pana Urbánka.
Pořízení a provoz sportovního vybavení, jeho obnova, udržba a účast na soutěžích byla a je pro každý sbor, který se účastní soutěží na vyšší úrovni, velmi finančně nákladná. Jedna z možností, která se jevila jako nejreálnější a pro obyvatele obce i nejpříjemnější, byla pořádat kulturní akce a jejich výtěžkem financovat činnost sboru a tedy i činnost družstva. A právě s obdobím vzniku a prvotního rozvoje soutěžního družstva mužů se kryje i období, ve kterém se předínští hasiči začali opět výrazněji zapojovat do kulturního dění v obci.
V sezoně 2005 se soutěží začalo pravidelně zúčastňovat i družstvo žen (první počáteční stabilní sestava měla složení Jana a Štěpánka Málkovy, Jana Petrů, Míša a Andrea Tindlovy, Ivana Věžníková a Laďka Kličková). Obě družstva především sbírala zkušenosti a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ačkoli materiální zajištění sboru v oblasti požárního sportu bylo v té době na vysoké úrovni, stále v obci chyběla dráha, na které by se dalo trénovat. Už jen pamětníci si vybavují, že jsme trénovali např. na louce/poli mezi zemědělským družstvem a tehdejším školním pozemkem (na „Šimonově poli“) nebo u lesa Frenštátu. Trn z paty nám vytáhli kolegové ze štěměšského sboru, kteří nás nechali trénovat na jejich dráze na Vrchách. Ovšem každý trénink znamenal přemístění nejen veškerého hasičského vybavení (včetně kádě na vodu), ale také přejezd se zásobou vody v podobě hasičské cisterny a jejího hodného řidiče. Bylo jasné, že takhle to dál nepůjde a že bude nutné najít prostor přímo v Předíně, na kterém by bylo možné vybudovat hasičskou dráhu. Tento prostor se našel u rybníka Strhanka. Zpočátku byl nerovný, zarostlý divoce se vyskytující verbeží včetně vzrostlých topolů a přebudování tohoto prostoru na kvalitní dráhu se zdálo býti fantasmagorickým. Díky stovkám a stovkám hodin práce členů sboru i jeho příznivců a díky obrovské podpoře ze strany obce se však podařilo vybudovat dráhu, která je díky převýšení velmi obtížná, ale již v době vzniku patřila a díky modernizaci stále patří mezi nejkvalitnější dráhy nejen v třebíčském okrese. Kvalitu dráhy oceňují i soutěžní družstva a představitelé Jihlavské Openligy, kteří prozatím předínskému sboru přiřkli pořadatelství soutěže ve všech ročnících, ve kterých jsme o pořadatelství žádali. V dněšní době je dráha vybavena tak, aby její obsluha byla co nejjednodušší (čerpání vody do kádě a zavlažování stabilním čerpadlem, odvodnění celého povrchu dráhy a základny, atd.)
Trénování na vlastní dráze brzo přineslo ovoce u družstva mužů i žen. Především družstvo můžů se v několika následujících sezonách stalo respektovaným soupeřem a dosáhlo mnoha kvalitních časů a hezkých umístění (3. místo v celkovém vyhodnocení JOL v roce 2010). Družstvo žen mělo vrchol o něco později (2. místo v celkovém vyhodnocení JOL v roce 2011 a třetí místo v roce 2012).
Téměř v každé ze sezon proběhla u družstva můžů personální obměna na některém z postů v požárním útoku. Členové z družstva z různých důvodů odcházeli (někteří ze zdravotních důvodů, někteří se odstěhovali, jiní našli smysl života v jiných činnostech nežli v běhání s hadicí) a většinou se podařilo najít kvalitní náhradu (občas se někdo přistěhoval, občas někdo dorostl). Po sezoně 2014 se však většina družstva shodla na tom, že pravidelná sportovní činnost této generace požárních sportovců pod hlavičkou SDH Předín skončí a že dále se družstvo bude scházet pouze málokrát do roka čistě za účelem reprezentace sboru (okrsková soutěž) či za účelem zavzpomínání si na výjimečné (i mimosportovní) výkony na některých vybraných soutěžích v okolí. Družstvo žen se do podobné situace dostalo o rok později a v současné době je též sportovně neaktivní.
Sportem ale žije předínský sbor dále. V sezoně 2014 se poprvé pod vedením Karla Pokorného a Mirka Nováka předvedli mladí hasiči – tedy další generace, která bude reprezentovat sbor a obec v nejrůznějších kláních. V sezoně 2015 se k práci s mladými hasiči přidal také Zdeněk Suchý. Členové „starého“ družstva – Vlasta Hons a Standa Augustin – přispěli mladým hasičům svými zkušenostmi a je tedy jenom na mládých předíňácích, aby překonali předchozí generaci, která se proháněla po sportovištích v minulém desetiletí. Podmínky k činnosti mají vynikající a podporu obrovskou.

HISTORIE Díl č.10

MLADÍ HASIČI

Již více než padesát let jsou důležitou součástí členské základny mladí chlapci a děvčata ze základní školy. Poprvé je na stránkách kroniky nacházíme v roce 1956 a od té doby již s kratšími či delšími odmlkami pravidelně. Připomeňme si jména prvních mladých hasičů: Vladimír Bílek, František Fatrla, Bohumil Hobza, Josef Ježek, Vladimír Kovář, Josef Krutiš, Adolf Michálek, Jaroslav Polívka, Josef Veselý a Lubomír Vladeka.
V prvních letech byli sice organizováni v kroužku požární ochrany při pionýrské organizaci, ale vždy byli považováni a sami se považovali zejména za hasiče. Vždyť velká část současné členské základny prošla v různých obdobích těmito kolektivy.
V roce 1958, kdy jeho vedením byl pověřen Stanislav Augustin, chodilo do kroužku již 18 žáků. Chlapci v kroužku pilně cvičili, pomáhali starším požárníkům při preventivních domovních prohlídkách a nejvíce se těšili na pravidelné soutěže. Tehdy byly zavedeny jiné discipliny, než je tomu dnes. Hlavni částí soutěže byla štafeta a také požární útok, který se prováděl bez vody, s bodovým hodnocením za přesnost provedení.
Velkou slavností se pro chlapce i celou místní jednotu stala soutěž o odznak ,,Mladý požárník“ v roce 1961. Náročnou zkoušku před přísnou komisí tehdy vykonalo a odznaky získalo celkem 16 mladých požárníků.
Mladí požárníci se zúčastňovali pravidelně okrskových soutěží, kde končili vždy kolem třetího místa. Dvakrát také postoupili do okresního kola.
Tato první etapa mládežnické činnosti se uzavřela na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se nenašel vedoucí, který by byl schopen a hlavně ochoten kolektiv dále připravovat.

Teprve v roce 1980 se podařilo opět utvořit novy kolektiv mladých požárníků. Iniciátory celé akce byli František Fatrla a František Oliva, kteří pak vedli kroužek do roku 1985. Nejdříve shromáždili 12 žáků ve věku od 9 do 13 let, později se počet rozrostl natolik, že chlapci byli rozděleni do dvou družstev. Jako první se přihlásili: Vladimír Novotný, Petr Bouda, Pavel Šindelář, Ladislav Píša, Petr Oliva, Pavel Fatrla, Pavel Bouda, Petr Doležal, Bohumil Královský a bratři Navrátilovi — Martin, Libor a Vladimír.

Osmdesátá léta byla dobou největšího rozmachu mládežnické požární ochrany.

Nejlepšího umístění dosáhli v roce 1986: 4. místo z celkového počtu 117 soutěžících kolektivů. Krátkou dobu fungovalo i samostatné družstvo dívek, které vedli manželé Kašparovi. Po roce 1989 se celé hnutí mladých hasičů dostalo do určité krize.
Mnohé kolektivy se rozpadly, což bylo způsobeno opět nedostatkem vedoucích. Také u nás došlo k obdobné situaci. Naštěstí přestávka netrvala příliš dlouho a po pětileté odmlce byla činnost dne 25.února 1995 obnovena. Hned ve své druhé sezóně dosáhlo družstvo složené z chlapců i dívek historického úspěchu, když v okresním kole soutěže Plamen 26.května 1996 v Petrovicích vybojovalo bronzové medaile. Kolektiv závodil ve složení Tomáš, Petr a Silvie Trnkovi, Tomáš Veleba, Stanislav Augustin, Petr Rjabinčák, Jiří Sochna, Vlastimil Hons a Jiří Ozorák. V čele s vedoucím Jiřím Ježkem se připravují i v současné době.

HISTORIE Díl č.9

PO ROCE 1989

Období po listopadu 1989 bylo naplněno výraznými změnami v celé společnosti. Ty se samozřejmě nutně odrazily v organizaci i činnosti předínských hasičů. Během prakticky celého roku 1990 probíhala na všech úrovních jednání o změnách v práci i v názvu Svazu požární ochrany.
V následujícím roce změny týkající se hasičstva pokračovaly. Byla například založena Hasičská vzájemná pojišťovna, z jejíž prostředků se měly hradit náklady na požární ochranu.
Také ve vedení sboru došlo k výrazné změně. Na lednové členské schůzi V roce 1990 byl do funkce starosty zvolen Antonín Běhounek.
V posledních Ietech také členové sboru museli bohužel zasahovat při různých požárech. V roce 1992 proběhl zásah požární jednotky ve Frenštátě; v roce 1994 sbor zasahoval při požáru seníku v objektu zemědělského družstva. Nejbohatší na výjezdy k požárům  byl rok 1995. Během dvou letních měsíců vyjížděla naše  vozidla celkem šestkrát, převážně k požárům zemědělské techniky. Naštěstí loňský rok byl
v tomto směru příznivější a nezaznamenali jsme žádný výjezd k požáru. Nejvýznamnější akci tohoto období se nepochybné stala výstavba nové požární zbrojnice. Její slavnostní otevření  1.dubna 1995 představovalo nejen ocenění současné generace hasičů, které se na budování tohoto stánku přímo podílela, ale i všech generaci předchozích, které o podobnou stavbu usilovaly.
Ve slavnostním projevu při této příležitosti uvedl starosta sboru jména členů, kteří se nejvíce zasloužili o dodržení terminu výstavby požární zbrojnice: Zdeněk Ondráček, Ivan Hons, Ivo Michálek, Vladimír Obůrka, Miloš a Ladislav Píša, Antonín Běhounek, Jiří Ježek, František Šindelář, František Krutiš, Libor Málek.
Jak konstatoval jeden z hostů slavnostního otevření, mělo by toto dílo přispět k rozvoji požární ochrany i hasičské činnosti v celém okrsku.

HISTORIE Díl č.8

OSMDESÁTÁ LÉTA

Na počátku osmdesátých let bylo materiální vybaveni sboru na dobré úrovni. Patřilo k ni především  požární vozidlo ROBUR, motorová přívěsná stříkačka, byl zakoupen i kompletní přiměšovač a pračka na hadice.
Stále palčivějším problémem se však stávala nutnost výstavby nové požární zbrojnice, zejména proto, že ve stávající budově uskladnil MNV stavební materiál. Auto a stříkačky byly zatím uloženy v objektu JZD.
V roce 1984 zahájil svou činnost také kolektiv dorostenců, kteří tak pokračovali ve své práci, zahájené v kroužku mladých požárníků. Hned se zúčastňovali i soutěží, kde často předčili i mužské družstva.
K podstatné změně ve vedeni organizace došlo v roce 1986. Novým předsedou se stal František Fatrla, dříve vedoucí kolektivu mladých požárníků.

HISTORIE Díl č.7

ÚSPĚCHY I NEÚSPĚCHY

Další období začalo v roce 1974 volbou nového výboru místní jednoty. Nejvýznamnější změna se odehrála na postu předsedy, kterým byl  zvolen Vladimír Obůrka. V tomto roce měl sbor 42 členů.
Pokračovalo se v tradiční činnosti, k niž patřily i pravidelné květnové Dny otevřených dveří požárních zbrojnic. Pochlubit se mohli naši hasiči hned v roce 1975, kdy obdrželi konečné novou motorovou stříkačku PPS-12R s kompletním vybavením. Starý stroj, o který naši předchůdci svedli ve třicátých Ietech urputný boj, tak mohl konečně přejít opravdu do historie.
Cvičení s novým strojem dodalo elán, a tak v okrskové soutěži v r. 1976 naše družstvo na domácí půdě (hřiště Sokola na Oboře) zvítězilo a postoupilo do okresního kola. Když se v roce 1978 podařilo získat tři roky staré požární vozidlo – nákladní auto zn. ROBUR – dalo se konstatovat, že materiální vybaveni sboru je velmi dobré. Zároveň se však stále otevřeněji mluví o nové požární zbrojnici. I když se ještě v roce 1979 podařilo dát budovu i výstroj díky obětavé prácí členů do takového stavu, že se jednota umístila jako první v okrsku, je jasné, že stará budova dlouho vyhovovat náročným podmínkám nemůže.